Proč lidé hrají únikové místnosti?

Ruce a bosé nohy několika lidí na trávě tvořící kruh

Je jasné, že každý je jiný, to vím. Proto nemohu a nechci psát za ostatní. Všimli jste si ale někdy, že typy hráčů únikových místností se velmi často opakují? Během svých návštěv různých her jsem hrál s relativně hodně lidmi. Pokud vás zajímají čísla (a já vím, že mnoho z vás čísla přímo milují), navštívil jsem 12 různých únikových místností s minimálně 12 lidmi. Na základě toho mého pozorování a zkušenosti bych řekl, že lidé hrají únikovky především z těchto důvodů.

Logik

První skupinou hráčů jsou logicky přemýšlející, inteligentní lidé. Pro tyto osoby je úniková místnost výzvou, ve které chtějí obstát. I když příběh a atmosféra jsou určitě fajn, Logici jdou hlavně po šifrách. Ty luští mnohdy ďábelským tempem a ostatní lidé okolo nich nestíhají uhýbat otevřeným zámkům, které z pod rukou Logika lítají.
Může se ale stát, že se tento Logik zasekne a nedá si pokoj, dokud hádanku nevyluští i přes to, že lepší taktika by možná byla věnovat se jiné šifře a tuto nechat někomu z jiným čerstvým pohledem na věc.

Social hráč

Dalším typem hráče je Social hráč. Tito lidé oceňují příběh hry možná více, než Logici. Nejdůležitější pro ně je však parta lidí. Chodí rádi s nejlepšími kamarády a prioritou pro ně není ani tak vyluštit všechny hádanky osobně, ale bavit se u toho s partou lidí, které už možná nevídají tak často, jak by rádi. Občas něco vyluští, když je k tomu Logik pustí, ale většinou spíš asistují, nebo něco jen nakousnou. Jejich speciální schopnost je pak princip náhody při otevírání číselných zámků dříve, než k nim vyluští kód. Jak to dělají netuším, ale vždy to velmi oceňuji. Pravidla jsme přeci neporušili, ne?

Organizátor

Poslední typ, se kterým mám velmi blízkou zkušenost je Organizátor. Proč s ním mám takovou zkušenost? Řadím se totiž mezi ně. Já mám moc rád únikové místnosti. Moc si užívám atmosféru, originalitu šifer i poutavý příběh a kulisy. Mám rád, když to má řád a snažím se lidi přimět fungovat efektivně, jako tým. Můj tok myšlenek během hry je asi takový: “Kolik minut přesně už hrajeme? Jak dlouho už Katka luští tu hádanku, neměl by jí někdo pomoct? Jééé, to je hezký kus nábytku, tam určitě bude další vchod. Hmm, myslím, že bychom měli vše co najdeme dávat na tento velký stůl uprostřed místnosti.” Ve výsledku vyřeším minimum šifer sám, ale mám pocit, že jsem se velmi zasloužil o celkový výsledek.

Závěr

Tímto mým subjektivním výčtem to určitě nekončí. Někteří hráči se rádi dívají pod pokličku a jsou lehce skeptičtí. Jiní mají tendenci často srovnávat s již odehranými místnostmi. Důležité však bezesporu je, aby byl tým pestrý. Pokud totiž budete mít různorodou skladbu hráčů kdy každý vyniká v něčem jiném, nebudete si vzájemně lézt do zelí a budete se bavit. A co víc si přát. Myslím, že rčení: “I cesta může být cíl” platí v Escape Rooms desetkrát tolik!

Co si myslíte vy o typech hráčů únikovek? Jací hráči jste? Dejte mi vědět na Facebookové skupině nebo mi pošlete mail. Stejně tak budu rád, za jakékoliv tipy na další téma tohoto blogu.
Mějte se a hlavně unikněte nudě!
Ondra